JUEVES / ČTVRTEK (LA OREJA DE VAN GOGH)

Protože si dnes Španělsko připomíná 16 let od teroristického útoku v Madridu, kdy ve čtvrtek 11. března roku 2004 při bombových útocích v příměstských vlacích zahynulo téměř 200 lidí, není publikace dnešní písničky náhodná. Jak její název - "Jueves", v překladu "Čtvrtek", částečně napovídá, byla složena na památku této události. Vypráví příběh nesmělé dívky, která se při pravidelných cestách vlakem zamiluje do chlapce, který jezdí stejným spojem. A právě v onen čtvrtek 11. března 2004 sebere odvahu a rozhodne se přestat svou náklonost schovávat...

Patří do repertoáru populární španělské skupiny La Oreja de Van Gogh^foto, nebo-li "Van Goghovo ucho". Mimochodem její název se často zkracuje na "LOVG". Skupina vznikla v roce 1996 a tvoří ji 5 členů: klávesista Xabier San Martín^foto, kytarista Pablo Benegas^foto, basák Álvaro Fuentes^foto, bubeník Haritz Garde^foto. Dřívější vokalistkou byla oblíbená zpěvačka Amaia Montero^foto (*1976, Irún), která se roku 2007 vydala na sólovou dráhu. V následujícím roce ji nahradila Leire Martínez^foto (*1979, Puente la Reina), která se do širšího povědomí Španělů dostala díky účasti v soutěži X-Factor. Skupina Leiru oficiálně představila na tiskové konferenci v červnu 2008 a při této příležitosti také poprvé zazněl "Jueves", jako třetí singl z páté řadové desky nazvané "A las cinco en el Astoria" / "V pět v Astorii" (2008) - Astorií se zde myslí kino, respektive nároží u kina Astoria a náměstí Pío XII v San Sebastiánu, což byl oblíbený výchozí bod místních obyvatel pro setkávání se podobně jako v Praze čekáme na Václaváku "pod ocasem". :-) Písnička se z repertoáru vymyká i hudebním provedením - zpěv Leiry doprovází pouze klavír Xabiera San Martína (*1977, San Sebastián), ten je také autorem hudby i textu.

Vlevo je oficiální živá verze z koncertu (2013), vpravo najdete neoficiální video se studiovou nahrávkou (2008). Písnička byla nahrána i s bratislavským symfonickým orchestrem (jedná se o album "Nuestra casa a la izquierda del tiempo" z roku 2009). Dočkala se i mnoha coververzí - například kytarové od Bely Basarte. A dokonce ji můžete slyšet v kombinaci hebrejštiny (David Broza) a arabštiny (Mira Awad), kteří doplňují španělštinu Leiry Martínez.

Si fuera más guapa
y un poco más lista,
si fuera especial,
si fuera de revista
tendría el valor
de cruzar el vagón
y preguntarte
quién eres.

Te sientas en frente
y ni te imaginas
que llevo por ti
mi falda más bonita
y al verte lanzar
un bostezo al cristal
se inundan mis pupilas.

De pronto me miras,
te miro
y suspiras,
yo cierro los ojos,
tú apartas la vista,
apenas respiro,
me hago pequeñita
y me pongo a temblar.

Y así pasan los días,
de lunes a viernes
como las golondrinas
del poema de Bécquer,
de estación a estación,
enfrente tú y yo,
va y viene el silencio.

De pronto me miras,
te miro
y suspiras,
yo cierro los ojos,
tú apartas la vista,
apenas respiro,
me hago pequeñita
y me pongo a temblar.

Y entonces ocurre:
despiertan mis labios,
pronuncian tu nombre
tartamudeando,
supongo que piensas
"Qué chica más tonta."
y me quiero morir.

Pero el tiempo se para
y te acercas diciendo:
"Yo no te conozco
y ya te echaba de menos,
cada mañana
rechazo el directo
y elijo este tren."

Y ya estamos llegando,
mi vida ha cambiado
un día especial
este once de marzo,
me tomas la mano,
llegamos a un túnel
que apaga la luz.

Te encuentro la cara
gracias a mis manos,
me vuelvo valiente
y te beso en los labios,
dices que me quieres
y yo te regalo
el último soplo
de mi corazón...

Kdybych byla hezčí
a o trochu chytřejší,
kdybych byla perfektní,
kdybych byla jak z časopisu,
měla bych odvahu
přejít vagón
a zeptat se tě,
kdo jsi.

Sedáváš si naproti
a ani tě nenapadne,
že kvůli tobě nosím
svou nejhezčí sukni
a když tě vidím
v okně zívat,
zaplaví se mi zorničky.

Náhle se na mě podíváš,
já se podívám na tebe
a dýcháš,
zavírám oči,
uhýbáš pohledem,
sotva dýchám,
jsem najednou maličká
a začínám se třást.

A tak plynou dny,
od pondělí do pátku
jako vlaštovky
z Bécquerovy básně,
od zastávky k zastávce,
proti sobě ty a já,
ticho přichází a odchází.

Náhle se na mě podíváš,
já se podívám na tebe
a dýcháš,
zavírám oči,
uhýbáš pohledem,
sotva dýchám,
jsem najednou maličká
a začínám se třást.

A tehdy se to stane:
mé rty se probouzí,
koktavě
vyslovují tvé jméno,
předpokládám, že si myslíš
"To je tak hloupá holka."
a mně se chce umřít.

Ale čas se zastavuje
a ty se blížíš a říkáš:
"Neznám tě,
ale už mi chybíš,
každé ráno
nechávám ujet přímý spoj
a volím tento vlak."

A už přijíždíme,
můj život se změnil
ve zvláštní den
dnešního 11. března,
bereš mě za ruku,
přijíždíme do tunelu,
který zhasíná světlo.

Tvou tvář nacházím
díky svým rukám,
osměluji se
a líbám tě na rty,
říkáš, že mě miluješ
a já ti věnuji
poslední úder
svého srdce...