POTMĚŠILÝ HOST / UN INVITADO MALICIOSO (HANA HEGEROVÁ)

"Potměšilý host"/"Un invitado malicioso" es obra de la probada pareja Hapka+Horáček, o sea, los autores son el compositor checo Petr Hapka (1944-2014) y el letrista checo Michal Horáček (*1952). La canta Hana Hegerová, lo que es el nombre artístico de Carmen Farkašová (*1931, Bratislava, Eslovaquia), una cantante de origen eslovaco. Sus cualidades las mostraba sobre todo en las canciones donde había que interpretar la letra dramáticamente. En el extranjero la llamaban "La Piaf de Praga". Actuaba desde los años sesenta y terminó su rica carrera en 2011.

Esta hermosa canción salió en su octavo disco, del mismo nombre, en 1987.

A la izquierda está la versión del disco (1987), a la derecha, la versión en vivo (2006) del concierto celebrado en Olomouc. Allí a Hegerová la acompaña tocando el piano Petr Malásek, el renombrado pianista checo.



Jsou čtyři ráno, nebo víc?
Jsem vzhůru,
koukám na měsíc
anebo dolů do ulic,
kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr,
co vidím, to je soudní dvůr
a ten mně teď soudí.

Soud rána, to je nespavost
a notně potměšilý host,
je seriózní na výsost
a tak mě teď soudí.

Já ale kuráž posbírám a řeknu:
"Všechno popírám!"
Jen ať si mně soudí,
ať mně klidně soudí,
já se nepřiznám.

Soudí tady mou nápadnou růž,
dnes mně soudí kdejaký náhodný muž,
že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící, k tomu já se vám
nikdy nepřiznám,
já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba... růže?
I to že ješte radši spím
a v mysli občas zabloudím
k vůni mužské kůže
- to mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.
Chci vstát jak ptáci z popela
a dělat co se nedělá.
A za to mně teď soudí.

Chci v kádi světa hledat špunt.
Když na huntě jsem, poznám hunt
a v zlatě jeho kontrapunkt.
Proto nezabloudím,
a tak se nepřiznám.

Soudí tady mou nápadnou růž,
dnes mně soudí kdejaký náhodný muž,
že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící, k tomu já se vám
nikdy nepřiznám,
já se nepřiznám.

Ten soud mi říká: "Už to vzdej,
jen na sebe podívej a za pravdu nám dej,
že si pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
a pochop že v nás hárá zlost.
Tak požádej nás o milost
a začni s pláčem."

Hmm...já koukám vzhůru na měsíc
a taky dolů do ulic
a sama sebe slyším říct:
"Nejsem z těch, kdo loudí.
Už nechte dalších průtahů.
Jsem vinna v plném rozsahu.
Hlasům co mě soudí -
já se přiznávám."

Soudí tady mou nápadnou růž,
dnes mně soudí kdejaký náhodný muž,
že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
v proudu dní míjejících,
občané přísedící, k tomu já se vám
plně přiznávám,
já se přiznávám...

Son las cuatro de la mañana, ¿o más?
Estoy despierta,
miro la luna
o hacia abajo a las calles,
donde los faroles vagan perdidos.
Tal vez es una de las pesadillas,
lo que veo es un tribunal
y él me juzga ahora.

El tribunal de la mañana es el insomnio
y un invitado bastante malicioso,
es totalmente serio
y por eso me juzga ahora.

Pero yo reuniré coraje y diré:
"¡Lo niego todo!"
Que me juzguen,
que me juzguen sin problemas,
yo no confesaré.

Juzgan aquí mi colorete llamativo,
hoy me juzga cada hombre cualquiera
que sigo queriendo solo dar y quitar,
que pienso vivir como se puede
en la corriente de los días que pasan,
ciudadanos asesores, a ustedes
nunca se lo confesaré,
yo no confesaré.

Mis queridos probablemente no saben
que hacen un flaco servicio
cuando haciendo de testigos, dirán
que me gustan por ejemplo...¿las rosas?
Y también que mucho más me gusta dormir
y en mi mente a veces me pierdo
hacia el olor de la piel masculina
- eso no me ayudará.

Lo que está a la mitad lo quiero completo.
Quiero resurguir como aves de cenizas
y hacer lo que no se debe.
Y por eso me juzgan ahora.

Quiero en la tina del mundo buscar el tapón.
Cuando estoy hundida reconozco la miseria
y en el oro su contrapunto.
Por eso no me perderé
así es que no confesaré.

Juzgan aquí mi colorete llamativo,
hoy me juzga cada hombre cualquiera
que sigo queriendo solo dar y quitar,
que pienso vivir como se puede
en la corriente de los días que pasan,
ciudadanos asesores, a ustedes
nunca se lo confesaré,
yo no confesaré.

Ese juez me dice: "Ríndete ya,
solo mírate a ti y danos la razón
que eres una buena pícara.
Solo mira a tu pasado
y entiende que en nosotros humee la ira.
Entonces pídenos el indulto
y ponte a llorar."

Mmm...yo miro hacia arriba la luna
y también hacia abajo a las calles
y a mí misma me oigo decir:
"No soy de los que suplican.
Ya déjense de dilaciones.
Soy culpable en toda su extensión.
A las voces que me juzgan -
yo lo confieso."

Juzgan aquí mi colorete llamativo,
hoy me juzga cada hombre cualquiera
que sigo queriendo solo dar y quitar,
que pienso vivir como se puede
en la corriente de los días que pasan,
ciudadanos asesores, a ustedes se lo
confesaré completamente,
se lo confesaré...

Comentarios

Entradas populares de este blog

DVEŘE DO POKOJE / LA PUERTA A LA HABITACIÓN (MŇÁGA A ŽĎORP)

LÁSKO! / AMOR! (MARIE ROTTROVÁ)

NA KOLENA / DE RODILLAS (IVAN HLAS)