1932 / 1932 (LA M.O.D.A)

"1932" je písnička z prvního studiového alba "¿Quién nos va a salvar?"/"Kdo nás zachrání?", které v roce 2013 vydala skupina sedmi hudebníků vystupujících pod zkratkou LA M.O.D.A. Celý název kapely zní "La Maravillosa Orquesta del Alcohol" a lze jej přeložit jako "Úžasný orchestr (z) alkoholu".

V čele tohoto septeta ze severošpanělského Burgosu stojí zpěvák a kytarista David Ruiz. V jejich hudbě se snoubí folk, blues, rock & roll a punk. Mezi své vzory řadí mimo jiné Johnnyho Cashe, Raye Charlese, Bruce Springsteena či skupinu Mumford & Sons. Ruizův hlas přidává písničkám na kráse, ačkoli by z něj měl nejeden foniatr bezesnou noc.

Kluci hrají jak v sálech tak na festivalech; návštěvu jejich koncertu vám vřele doporučuji, sama jsem je viděla naživo dvakrát a budu-li mít třetí příležitost, rozhodně si ji nenechám ujít.

Vlevo najdete k poslechu studiovou verzi, vpravo je záznam z koncertu, kde Davida Ruize kromě publika doplnil ve zpěvu i současný španělský písničkář Quique González.

Solía hablarle de ti
y de tus ojos anochecer.
Jamás pensamos en ser
nada más que jóvenes.

Vimos los barcos partir,
sin despedirnos de ella,
como si fuésemos sueños
dentro de botellas.

Era distinto en 1932.
Volver a volver,
saber que no estás
y yo nunca estaré.

No quiero contar,
lo mismo que ayer.
Ahogar las palabras,
quemarme la piel.

Mis memorias me persiguen,
de eso no puedo librarme.
De lo que fui solo queda,
hueso y carne.

Recuerdo lo que me dijo
mi abuelo aquella mañana:
"Se puede perder la vista
pero nunca la mirada."

Era distinto en 1932.
Volver a volver,
saber que no estás
y yo nunca estaré.

No quiero contar,
lo mismo que ayer.
Ahogar las palabras,
quemarme la piel.

Často jsem mu vyprávěl o tobě
a o tvých očích za soumraku.
Nikdy jsme nehodlali být
nikým jiným než mladými.

Viděli jsme vyplouvat lodě,
aniž bychom se s ní rozloučili,
jako bychom byli sny
uvnitř lahví.

V roce 1932 to bylo jiné.
Znovu se vrátit,
vědět, že tu nejsi
a já tu nikdy nebudu.

Nechci vyprávět
to samé co včera.
Potlačit slova,
spálit si kůži.

Mé vzpomínky mě pronásledují,
nemůžu se od toho oprostit.
Z toho, kým jsem byl, zbývají jen
kosti a maso.

Vzpomínám si, co mi řekl
můj dědeček onoho rána:
"Je možné přijít o zrak
ale nikdy ne o vyhlídky."

V roce 1932 to bylo jiné.
Znovu se vrátit,
vědět, že tu nejsi
a já tu nikdy nebudu.

Nechci vyprávět
to samé co včera.
Potlačit slova,
spálit si kůži.