MINULOST / EL PASADO (JAROMÍR NOHAVICA)

Otra canción con una letra poética compuesta por Jaromír Nohavica (*1953, Ostrava), un renombrado cantautor checo, se llama "Minulost" / "El pasado", lo que es una bonita personificación. Salió en su disco llamado "Tak mě tu máš" / "Pues aquí me tienes" en 2012 que Nohavica había grabado en la habitación n°309 del Grandhotel en la ciudad de Prostějov.

Y solo para aclarar la palabra pionero que aparece en la letra. El pionero fue un boy scaut en época comunista en Checoslovaquia que llevaba un típico pañuelo rojo. Por eso Nohavica canta que "...červené tramvaje svítí jak pionýr." / "...los tranvías rojos brillan como un pionero."

A la derecha hay una versión en vivo de un concierto (2012), a la izquierda, la verisión del disco del mismo año.

Jako když
k půlnoci
na dveře zaklepe
nezvaný host,
stejně tak
na tebe za rohem
čeká tvoje minulost.

Šaty má tytéž,
vlasy má tytéž
a boty kožené.
Pomalu kulhavě
za tebou pajdá,
až tě dožene
a řekne:

Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

V kapse máš
kapesník,
který jsi před léty
zavázal na uzel.
Dávno jsi zapomněl to,
co jsi koupit měl
v samoobsluze.

Všechno, cos'
po cestě poztrácel,
zmizelo jak
vlaky na trati.
Ta holka nese to
v batohu
na zádech,
ale nevrátí,
jen říká:

Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

Stromy jsou vyšší
a tráva je nižší
a na louce roste
pýr.
Červené tramvaje
jedoucí
do
Kunčic
svítí jak pionýr.

Jenom ta tvá
pyšná hlava
ti nakonec zůstala
na šíji.
Průvodčí,
kteří tě vozili
před léty,
dávno nežijí.

Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

Na větvích
jabloní
nerostou fíky
a z kopřiv
nevzroste les.
To, co jsi nesnědl
včera a předvčírem,
musíš dojíst dnes.

Solené mandle
i nasládlé hrozny
máčené do medu.
Ty sedíš
u stolu
a ona nese ti
jídlo
k obědu
a říká:

Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

Rozestel postel
a ke zdi si lehni,
ona se přitulí.
Dneska tě navštíví ti,
kteří byli
a kteří už minuli.

Každého
po jménu
oslovíš,
neboť si vzpomeneš
na jména.
Ráno
se probudíš
a ona u tebe
v klubíčku schoulená
a řekne ti:

Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

Igual que cuando
hacia la medianoche
llama a la puerta
un huésped no invitado
pues así
a la vuelta de la esquina
te espera tu pasado.

Tiene la misma ropa,
tiene el mismo pelo
y los zapatos de cuero.
Despacio trenquea
cojeante detrás de ti
hasta que te alcance
y dirá:

Pues, aquí me tienes,
entonces valórame bien,
invítame a entrar
si me conoces.
Soy tu pasado.

En el bolsillo tienes
el pañuelo
que hace unos años
ataste en un nudo.
Hace mucho que olvidaste
lo que ibas a comprar
en el supermercado.

Todo lo que
en el camino perdiste
desapareció como
los trenes en la vía.
El pasado lo lleva
en la mochilla
en la espalda,
pero eso no lo volverá,
solo dice:

Pues, aquí me tienes,
entonces valórame bien,
invítame a entrar
si me conoces.
Soy tu pasado.

Los árboles son más altos
y la hierba es más baja
y en el prado crecen
las malas hierbas.
Los tranvías rojos
con rumbo
a Kunčice
(*una parte de la ciudad Ostrava)

brillan como un pionero.

Solo esa soberbia
cabeza tuya
al final se quedó
en su sitio.
Los revisores
con los que ibas
hace años
hace mucho que no viven.

Pues, aquí me tienes,
entonces valórame bien,
invítame a entrar
si me conoces.
Soy tu pasado.

En las ramas
de los manzanos
no crecen higos
y de las ortigas
no crecerá el bosque.
Lo que no comiste
ayer y anteayer
tienes que comerlo hoy.

Las almendras saladas
y uvas dulces
mojadas en miel.
Tú estás sentado
junto a la mesa
y tu pasado te lleva
la comida
para almorzar
y dice:

Pues, aquí me tienes,
entonces valórame bien,
invítame a entrar
si me conoces.
Soy tu pasado.

Deshaz la cama
y túmbate contra la pared,
tu pasado se acurrucará.
Hoy te visitarán los
que existieron
y que ya se fueron.

A cada uno
lo llamarás
por su nombre,
ya que te acordarás
de ellos.
Por la mañana
te despertarás
y tu pasado junto a ti
hecho un ovillo
y te dirá:

Pues, aquí me tienes,
entonces valórame bien,
invítame a entrar
si me conoces.
Soy tu pasado.

Comentarios

Entradas populares de este blog

DVEŘE DO POKOJE / LA PUERTA A LA HABITACIÓN (MŇÁGA A ŽĎORP)

LÁSKO! / AMOR! (MARIE ROTTROVÁ)

NA KOLENA / DE RODILLAS (IVAN HLAS)