Y LOS CONSERJES DE NOCHE / A NOČNÍ VRÁTNÍ (QUIQUE GONZÁLEZ)

Ačkoli tato písnička vyšla na debutové desce a Quique González k dnešku stihl vydat už jedenáct alb, stala se takovým hitem, že s ní zpravidla zakončuje koncerty. Osobně jsem jeden zažila a to jak písnička graduje, byla skvělá třešnička na závěr úžasného vystoupení. Jak jsem již zmínila, najdete ji na prvním albu nazvaném "Personal" / "Osobní", které vyšlo v roce 1998. Byla druhým singlem. Quique ji později vydal znovu, tentokrát v akustické podobě, na desce "Ajuste de cuentas" / "Zúčtování" v roce 2006.

A stručně ke Quiquemu - Quique González, celým jménem Enrique González Morales (*1973, Madrid), je úspěšný španělský písničkář a hudebník. Klíčové pro jeho kariéru bylo setkání s Carlosem Rayou, pozdějším producentem většiny jeho desek. Zároveň pro Enriqueho Urquija a jeho skupinu Los Secretos složil písničku "Aunque tú no lo sepas" / "Ačkoli ty to asi nevíš", která se stala obrovským hitem a kterou vám brzy rovněž na tomto blogu představím. Vystřídal několik hudebních vydavatelství. Od roku 2016 vystupuje s doprovodnou skupinou Los Detectives / Detektivové. Kromě fotbalu (je hrdým fanouškem Realu Madrid) a basketbalu je totiž jeho velkou vášní literatura, rád čte především detektivní povídky. Jednu dobu byla jeho partnerkou písničkářka Rebeca Jiménez (*1975, Segovia). Je mu blízká hudba Boba Dylana, Toma Pettyho, Antonia Vegy aj. Hraje na kytaru, foukací harmoniku a klavír.

Vlevo je původní studiová verze z debutové desky Personal (1998), napravo si pusťte akustickou nahrávku z alba Ajuste de cuentas (2006). Zároveň vám doporučuju krásnou komorní verzi z Foro del Tejedor, koncertní síně v hlavním městě Mexika (2015). Rozhodně stojí za poslech. A zde si můžete pustit záznam z festivalu MAD COOL, kde je slyšet ženský hlas. Jedná se o Quiqueho novou vokalistku, Caroline de Juan, které ale nikdo neřekne jinak než Nina a která rozšířila řady jeho doprovodné skupiny Los Detectives (2017).

Algo tendrían que contar
las estaciones,
algo dirán las terminales
de aeropuerto,
los bares donde nacieron
cinco de nuestras canciones,
las noches
en que tu chica
te decía "nunca más".

Quedó algo de nosotros
en esos lugares,
en el lavabo de señoras
y en el puerto,
en la butaca del cine,
en una boca de metro
y en todas esas esquinas
que solíamos doblar.

Es una historia
que se escribe
en los portales,
la breve intensidad
de las primeras luces.
Y los conserjes de noche
cuidan de los hostales
y todas las camareras
que quisieron escuchar.

Algo tendrían que contar
los escalones
con pantalones
arrastrados por el suelo,
algo el asiento trasero
que me ofrecía tu coche
y el humo del cenicero
que acabó por rebosar.

Es una historia
que se escribe
en los portales.
La breve intensidad
de las primeras luces
y los conserjes de noche
cuidan de los hostales
y todas las camareras
que quisieron escuchar.

Tú siempre estabas
dispuesta.
Es domingo
por la tarde.
La suerte es una ramera
de primera calidad.
Y los conserjes de noche
cuidan de los hostales
y todas las camareras
que quisieron escuchar.

Es una historia
que se escribe
en las postales
con la necesidad
de madrugar los lunes.

Tú siempre estabas
dispuesta.
Es domingo
por la tarde
La suerte es una ramera
de primera calidad.
Y los conserjes de noche
cuidan de los hostales
y todas las camareras
que quisieron escuchar.

Tú siempre estabas
dispuesta.
Tú siempre estabas
dispuesta.
La suerte es una ramera
de primera calidad.
Y los conserjes de noche...

Něco by musely vyprávět
stanice,
něco řeknou letištní
terminály,
bary, kde se zrodilo
pět našich písní,
ty noci,
ve kterých ti tvá holka
říkala "nikdy víc".

Něco po nás zůstalo
na těch místech,
na dámské toaletě
a v přístavu,
na sedadle v kině,
ve východu z metra
a na všech těch rozích,
za které jsme zahýbali.

Je to příběh,
co se píše
na vchody,
krátká intenzita
prvních světel.
A noční vrátní
hlídají hostely
a všechny pokojské,
co chtěly poslouchat.

Něco by musely vyprávět
schody
s kalhotama
vláčenýma po zemi,
něco zadní sedadlo,
které mi nabízelo tvé auto
a dým z popelníku,
který byl přeplněn.

Je to příběh,
co se píše
na vchody,
krátká intenzita
prvních světel.
A noční vrátní
hlídají hostely
a všechny pokojské,
co chtěly poslouchat.

Ty jsi vždy byla
svolná.
Je neděle
odpoledne.
Štěstí je děvka
prvotřídní kvality.
A noční vrátní
hlídají hostely
a všechny pokojské,
co chtěly poslouchat.

Je to příběh,
co se píše
na pohlednice
s potřebou
přivstat si v pondělky.

Ty jsi vždy byla
svolná.
Je neděle
odpoledne.
Štěstí je děvka
prvotřídní kvality.
A noční vrátní
hlídají hostely
a všechny pokojské,
co chtěly poslouchat.

Ty jsi vždy byla
svolná.
Ty jsi vždy byla
svolná.
Štěstí je děvka
prvotřídní kvality.
A noční vrátní...